Translations: Czech

Harvey Weinstein: Pomsta a dominance jako židovské pohnutky

Harvey Weinstein, Heidi Klum a Uma Thurman na udílení Zlatých glóbů 2014

Autor: Kevin MacDonald

Nejnovější článek Edmunda Connelyho o Harveym Weinsteinovi a fenoménu šiksy se zabývá i motivem pomsty. Touto optikou je pak konání Weinsteina a dalších Židů výsledkem nenávisti ke gójům, vyvolané jejich vnímáním dlouhé tradice antisemitismu. Ta je samozřejmě z velké části iluzorní či přehnaná, mezi Židy je však tato „truchlivá“ verze jejich dějin rozšířená do té míry, že představuje jeden ze základních stavebních kamenů židovské výchovy i jejich smýšlení o sobě samých.

Motiv pomsty je důležitý – snad i klíčový – při snaze pochopit klíčové aspekty židovského chování. V Conellyho článku citované pasáže z knihy (židovského spisovatele Philipa Rotha – pozn. DP) Portnoyův komplex však zdůrazňují dominanci a sexuální soupeření před pomstou, což naznačuje i další možný výklad tužby po šiksách (k termínu šiksa/šikse viz Jidišismy v českém lexiku bod č. 31 – pozn. DP) pomocí nástrojů evoluční psychologie: skutečným hlavním motivem by tedy mohl být kontrola přístupu k ženám nečlenské skupiny. Při mužském soupeření bývají právě ženy tou nejžádanější odměnou – ostatně ženy coby válečná kořist jsou v lidských dějinách všudypřítomným konceptem. Vítězní muži se logicky zmocňují žen svých poražených protivníků, stačí si jen vzpomenout na mongolské harémy po celé podmaněné Asii, nebo i chování našich dávných indoevropských předků.

Téma pomsty zmínil ve své kontroverzním článku i Mark Oppenheimer:

Jako chlapec snil Portnoy o mytické šiksa-bohyni, které dal přezdívku Thereal McCoyová (chápete? /slovní hříčka Theresa/Thereal jako „the real“, tedy „skutečná“; McCoy jako typicky WASP příjmení – pozn. DP/), která bruslí „ve své modré parce, červených klapkách na uši a buclatých bělostných palčácích – Miss Amerika na ledě! Se svým jmelím a švestkovým pudinkem (ať už je to cokoliv)“, ale jako dospělý získává skutečnou ženu, které dává přezdívku Opička. A jak že ji ponižuje? Nutí ji k představení s italskou děvkou. Jistě, nakonec se k nim přidává, ale napřed je nechá zinscenovat scénu z mizerného filmu – ne však hollywoodského, ale toho z XXX údolí San Fernando. A její přezdívka, Opička? Ta má původ v příhodě z doby ještě před tím, než ji Portnoy poznal, kdy se seznámila s perverzním párem, který po ní chtěl, aby je sledovala při souloži a při tom pojídala banán. Za tuto pro Portnoye vzrušující minulost se jí dostává zvířecí přezdívky. Chce ji pro její „hereckou“ minulost. Read more

Važda Marie Ladenburgerové: Život ohrožující nedostatek vitamínu „R“

Original article: The Murder of Maria Ladenburger: A Fatal Lack of Vitamin “R”

Vražda Marie Ladenburgerové: Život ohrožující nedostatek vitamínu „R“

 

Maria Ladenburger Hussein K.

Syndrom Amy Biehlové, kdy altruistické bělochy zavraždí lidé, kterým se snažili pomoci, a jejich rodiče následně vrahům okamžitě odpustí a projevují s nimi účast. Bělošská patologie par excellence.

Autor: Colin Lidell

Přestože neznám přesnou příčinu smrti dcery vysokého úředníka EU Marie Ladenburgerové, kterou před několika týdny ve Freiburgu znásilnil a utopil afgánských imigrant, vpuštěný do Německa politikou Angely Merkelové, troufnu si říci, že skutečná příčina úmrtí měla spíš než s přebytkem vody v plicích co dočinění s nedostatkem vitamínu „R.“

Kdyby vám to snad nedošlo, vitamín „R“ znamená „vitamín ‚rasismus‘,“ – ano, opět ono slovo, užívané k označení všeho od nacistických vyhlazovacích táborů až po tzv. „mikroagrese.“ 1] Jelikož ale už delší dobu žádné nacistické lágry – a dokonce ani lynčovací výpravy Ku-Klux-Klanu – nemáme, zpravidla se jím nálepkují lidé projevující byť jen lehké znepokojení či dokonce stín nedůvěry k lidem jiných ras a kultur, jejichž zvykům příliš nerozumí nebo se jim nelíbí.

Většině z nás to může za obvyklých okolností připadat jako vcelku banální postřeh, ale pro mladou dívku, která se pozdě v noci sama na kole vrací domů, to může být velice užitečné. Podle dostupných informací jela Maria domů z večírku po půl třetí v noci.

Podobně jako slavný Tygr Williama Blakea i tento zločin bezmála budí úžas svou děsivou symetrií, jakkoliv poněkud temného a nelítostného manichejského typu – zlu, nevděku a brutalitě Afghánce takřka zrcadlově odpovídá nevinnost, štědrost a zranitelnost „privilegovaného“ německého děvčete.


Ke znásilnění došlo u cyklostezky, postavené Němci s cílem přispět k posunu k čisté, zdravé a funkční společnosti – jen aby ji někdo ze společnosti divošské a brutální využil jako odpudivě příhodné místo k jednorázovému ukojení své nízké žádosti. Způsob Mariina usmrcení je obzvlášť k vzteku – pohozená a utonulá se zjevným opovržením, jak se postkoitální islám a jeho falešná morálka znovu ujaly vlády nad vrahovou od chtíče načas oproštěnou myslí. Výsledkem pak byla hanba a znechucení znásilněným kufar masem.

Co se týče mladé Marie, byla podle všeho prostoupena duchem toho, co James Lawrence nedávno nazval kosmopolitismem svých eurohujerských rodičů, a tuto identitu a ideologii přijala plně za svou.

Studovala medicínu – jistě, Médecins Sans Frontieres atd. – a samozřejmě pomáhala v místním uprchlickém centru (ano, díky „Mutti“ Merkelové teď nějaké takové stojí v každém německém městě).

Tam možná padla do oka svému pozdějšímu vrahovi, nebo taky ne. Ale i tato skutečnost sama o sobě ukazuje její nesmírnou naivitu – mladé pohledné ženy se zblízka vystavují hluboké sexuální frustraci mladých muslimů oddělených od svých žen i náhražek za ně, které jim jejich kultura z chmurné nutnosti nabízí; Německo pak platí za roztomilé kurzy svádění Němek pro migranty. Ty ale spíš dávají na odiv slabost, než že by opravdu pomáhaly Mustafovi a Mohamedovi zaskórovat s Helgou a Hannou na místní eurodiskotéce.

Nedostatkem vitamínu „R“ netrpí jen jednotlivci. Německo a Švédsko ukazují, že může snadno postihnout i společnosti a státy, zejména ty určené k likvidaci. Nejbolestněji se ale projevuje v případě znásilněných a zavražděných mladých žen.

Marii zcela očividně úplně chyběl tento nezbytný mentální vitamín, časem prověřená protilátka účinkující proti naivnímu přijímání nebezpečí, kterým nerozumíme. Možná k útoku skutečně došlo bez varování, pokud ji imigrant přepadl z úkrytu, možná zastavila právě proto, že ho viděla. Ale na každá pád si byla vědoma celkové situace, tj. že její město je plné mladých cizinců.

Každé rozumné osobě by pozdně noční jízda po osamělé cestě jevila nesmírně pošetile. Ale pro lidi pocházející z Mariina prostředí, stižené těžkým deficitem vitamínu „R“ by podobná myšlenka byla urážkou nejen jejich protirasistického, ale i toho feministického smýšlení.

Kdyby nezemřela, její víra by ji dost možná jen zajistila odklad a odlišný způsob smrti: obětavá kariéra v neziskovce či veřejném sektoru ve službách vetřelců, sama však bezdětná nebo s jedním dítětem.

Bohužel, ale nijak překvapivě, vyznávají Mariiny hodnoty i její rodiče. Její otec pracuje jako vysoce postavený právník ve strukturách EU, jejímž hlavním cíle je nahradit původní evropské obyvatelstvo a kulturu. Člověk by se snad mohl domnívat, že by otce události mohly přimět k přehodnocení jeho oddanosti dovozu dalších „rapefugees“, ale on namísto kytek požádal smuteční hosty o příspěvky bangladéšské katolické církvi, na jejímž webu se dočítáme následující: „Podporujeme uprchlíky a žadatele o azyl s rodinami v uprchlickém centru Bissierstraße finanční pomocí na hledání ubytování a zaměstnání.“

Další nepochopitelný příklad toho, co Christopher Donovan nazval syndromem Amy Biehlové, kdy altruistické bělochy zavraždí lidé, kterým se snažili pomoci, a jejich rodiče následně vrahům okamžitě odpustí a projevují s nimi účast. Bělošská patologie par excellence.

Poznámka:

1] Pro obecnou současnou definici ‚mikroagrese‘ viz Sue, “Microaggressions, Marginality, and Oppression”: „Mikroagrese jsou každodenní slovní, nonverbální a environmentální křivdy, ignorování či urážky – úmyslné či neúmyslné – přenášející nepřátelské, pohrdlivé nebo negativní poselství adresátovi výhradně na základě jejich příslušnosti k marginalizované skupině“ (str. 3).

Úvaha Colina Lidella The Murder of Maria Ladenburger: A Fatal Lack of Vitamin “R” vyšel na stránkách The Occidental Observer 5. prosince 2016.

Ukrajina jako model Evropského jara

Z perspektivy etnonacionalisty jsou skutečnými nepřáteli Evropská unie a USA

Z perspektivy etnonacionalisty jsou skutečnými nepřáteli Evropská unie a USA

http://deliandiver.org/2014/04/ukrajina-jako-model-evropskeho-jara.html

Role geopolitiky a zájmů mocných národů a skupin  – zejména když se navzájem dostanou do konfliktu nebo naopak rovnovážného stavu – je v národně osvobozeneckých, nacionalistických a dalších podobných politických zápasech trvale podceňována.

Například Kurdové – navzdory tíživé potřebě, spravedlivým požadavkům na vlastní stát a zjevným třenicím mezi jejich sousedy – dosáhnou nezávislosti jen velmi obtížně, dokud pro tři dominantní skupiny, které je obklopují (Turci, Arabové, Íránci a supervelmoci, které je podporují) bude tento vývoj nevýhodný.

Podobný scénář se odvíjí na Ukrajině. Navzdory silným řečem zúčastněných stran je zřejmé, že situace směřuje k novému konsensu, jehož obsahem budou tyto body (1) tichý souhlas s novými hranicemi – např. Krymu jako součásti Ruska, (2) Rusové zastaví další růst nebezpečnějších separatistických tendencí na východní a jižní Ukrajině, (3) Západ poskytne podporu kyjevským liberálům a umírněným na úkor na ukrajinských nacionalistů, (4) přívod plynu zůstane otevřen.

To je škoda, protože rok 2014 má potenciál být svědkem evropské verze „arabského jara“ – což je přesně to, co Rusko, ani EU (což v zásadě znamená dominantní státy EU) a pochopitelně USA, nechtějí. Read more

Nacionalisté, Židé a ukrajinská krize – historický exkurz

Nationalists, Jews and the Ukrainian Crisis: Some Historical Perspective by Andrew Joyce

Nacionalismus je touha po svobodě

Nacionalismus je touha po svobodě (ne kolaborace s Židy s cílem získat režimní posty)

Autor: Andrew Joyce

V minulých dnech a týdnech se objevila řada komentářů zabývajících se údajnými fašistickými či antisemitskými sklony ukrajinských nacionalistů zapojených do revolučních událostí. Nejnověji je Vladimir Putin označil za „fašisty“ a „antisemitské reakční síly“, kteří páchají „nejdivočejší násilnosti“. Komentátoři však zůstávají nejednotni v tom, jestli Putin skutečně věří, že je Ukrajina pokraji fašistického převratu, nebo jestli nejde o prosté ospravedlnění ruského vojenského zásahu na Krymu. Nicméně, nehledě na nejasnou podstatu nacionalistické koalice, se rozhodl Abraham Foxman – stále ještě pevně usazen v sídle Ligy proti pomluvám (Anti-Defamation League – ADL) a stále mrtvičně zsinalý při sebemenším náznaku nacionalismu mezi bílými Evropany – poukázat na stránkách liberálního deníku Huffington Post na „znepokojení ukrajinské židovské komunity“ a vyzval novou vládu, aby „vydala záruky“ ukrajinským Židům.

Foxman a řada zpravodajských agentur označují za zvlášť znepokojivé postoje některých skupin a jednotlivců ve volné koalici nacionalistů a zejména potom stranu Svoboda. Protože řada těchto jednotlivců a skupin (stejně jako jejich postoje k Židům, multikulturalismu a Západu) jsou pravděpodobně neznámé širšímu západnímu publiku, doufám, že tento článek poskytne historický přehled a analýzu některých trendů ukrajinského národního hnutí. Věřím, že tak přispěji k lepšímu pochopení událostí na Ukrajině z pohledu západního bílého nacionalismu (K pojmu „bílý nacionalismus“ viz poznámka č. 1 v článku Grega Johnsona „O ukrajinské krizi“ – pozn. DP).

Ukrajinský nacionalismus musel vždy bojovat o své místo na slunci. Území Ukrajiny bylo terčem mnoha polských, tureckých, kozáckých a ruských tažení a invazí přinejmenším od 17. století a ve století 18. bylo rozděleno mezi Ruskou říši a Rakousko. Dokonce i v současnosti odborníci jako například Andreas Umland a Anton Šechovcov poznamenávají že „současná západní Ukrajina náleží více do střední než východní Evropy a v některých ohledech je podobnější baltským zemím než ostatním postsovětským republikám“ 1] Read more